Rubrika Zpověď - nejnovější
Bála jsem se o klienty, ale o své děti jsem se téměř nebála. Měla jsem důvěru v to, že jsou příliš mladí a zdraví na to, aby se ocitli v ohrožení života. Oni sami měli z epidemie spíše legraci a říkali, že když to dostanou, tak to ani nepoznají, zatímco mi bude pořádně blbě. ...
Je dlouhá tichá noc... ta nejkrásnější noc celého roku.....
Strašně dlouho jsme se rozmýšlela, jestli tento článek napsat nebo ne. Ovšem okolnosti mě k tomu přinutily. Zrovna včera jsem přišla od školy a kamarádka mi povídala, že půjde na operaci se zuby. A......
Léčivé byliny. Nejúčinnější částí mateřídoušky je nať. Sbírá se na přelomu července a srpna, kdy je prý obsah léčivých silic nejvyšší. Pomáhá při chorobách dýchacího ústrojí, při bronchitidě. Podporuje vykašlávání, má antiasmatické účinky. Navíc posiluje nervy, dokáže navodit pocit klidu a bezpečí....K tomuhle článku mě popudil článek mého milovaného spolužáka, který si můžete přečíst ZDE....
"Lidstvo stojí na pokraji katastrofy" řekl XF413, velitel genetické mise intergalaktické Společnosti přátel zvířat a na potvrzení svých slov vyhlédl z okénka orbitální stanice, kde se zrovna objevila zářivě modrá planeta Země. A opravdu, na její tváři bylo lze spatřit cosi znepokojivého. Většinu pevniny zakrývaly zlověstné chuchvalce smogu, hustých černých mraků a nad oceány se proháněly divoké vzdušné víry....
Ten den Roman zrušil Štědrej večer....Díky tobě jsem si splnil mnoho snů a každý rok od tebe dostal něco extra. Tento rok si však napíšu o něco jiného (snad splníš i tentokrát) Už netrpím komplexy. Tvou zásluhou a štědrými dary se ze m......
Každý časopis má na první stránce úvodník, tak jsem si říkala, že i tahle stránce si zaslouží svůj vlastní úvodník....Myslím muže, ne mimozemšťany. Jako mimozemšťan si spíš připadám já. Já se totiž mužů bojím. A když ten strach přijde, je mi, jako bych byla znovu na začátku celé té cesty. Pak se i stává, že propadnu beznaději – že je to všechno zpátky a že nemám na to, abych tu cestu šla znova. Ale ve skutečnosti to tak nemůže být. Spíš to bude jen nějaká další zatáčka v tunelu, pro kterou chvíli nevidím světlo na konci. To, co jsem už ušla, se vymazat nedá. Sice mám ještě strach nebo úzkost z hodně věcí, ale už s tím umím líp pracovat....Ač jsem zarytým odpůrcem dušiček a celého toho “truchlení na povel“, nenechává mě to v klidu. Koncem října se o tom začne všude mluvit, objeví se zboží pro hřbitovní turisty, známí začnou plánovat jak to logisticky zvládnout, aby to na dušičky na všech hrobech svítilo a lidi je nepomluvili… A vzpomínky na sebe nenechají dlouho čekat. Donutilo mě to přečíst si zase něco o tom dni, který před 21 lety navždy změnil můj život....Tak přesně tohle jsem si dřív myslela o depresi. A proto jsem tenkrát ani neměla odvahu se o něco takového pokoušet. Vlastně jsem neměla odvahu pokoušet se vůbec o nic. Jedinou mojí vizí do budoucna byla smrt. Tak proč se potom o něco snažit, když stejně umřu….....přiznám se. Nevím o čem psát. Měla jsem jedno téma. Jeden příběh mýho kamaráda, ale tak strašně moc osobní, že pořád nevím, jak to napsat a jestli vůbec můžu. A jiný téma mě poslední dobou vůbec ......5.59, 6:00. Crrrrrrrrr! A je to tady. Je zase další ráno a budík zvoní, nutí mě vrátit se zase do toho studeného a tmavého světa tam venku. Z postele, kde se ještě před pár hodinami odehrávaly vášnivé hrátky mou přítelkyní, se mi vůbec nechce. Ona navíc vstávat nemusí a půlka jejího vykukujícího zadečku na mě provokativně svítí. Po naší noční orgii si nestačila obléknout ani kalhotky a usnula nahá. No nic, povzdechnu si a smutně schovám svou ranní erekci do trenek, musím do práce....
Den D 1944 - Seznámení...
Stalingrad 1942-43...Personální šéf v naší firmě je třikrát rozvedený třicátník. Nevím, proč si ho ředitel drží pod křídly, zřejmě pro jeho ulislou a vypočítavou povahu, která se hodí na zametání s lidmi opotřebovanými......Jak to chodí na úřadech? Víte proč se všichni drží na těch oficiálně "podplacených" místech na úřadech? Protože tam jde o mnohem víc. Co dneska lidi drží ? Peníze (tak trochu bokem) a sex. A s tím nabývající moc. Všichni na sebe něco vědí a proto se tam udrží úplně každý. Jen pár nepohodlných se hodí přes palubu. Úplatky a milostné eskapády jsou tu na denním pořádku....
Sedim na nádraží a tupě zírám na kraj perónu, kde se prostor propadá do kolejiště. Bradu v dlaních, lokty vopřený o kolena. Vzpomínám. Moc toho není. Pětadvacet let jsem žral prach v jednom skladu. Pětadvacet let jsem poslouchal ty keci vo pracovní morálce, bezpečnosti práce, přístupu k zákazníkovi. Pětadvacet let jsem poslouchal jak hodinky....
Rozhovor s novopečeným biskupem plzeňské diecéze Církve československé husitské Mgr. Filipem Štojdlem. Do své nové role byl zvolen letos 21.dubna a byl tak laskav, že mi poskytl interview....
Nevím, zda na paranormální jevy věříte nebo nevěříte. Avšak já jsem se poslední dobou začala o paranormální jevy zajímat. To přeci nejde, abychom na světě byli sami. Ano, některé věci jdou vysvětli......
Tak tahle písnička se rozhodně hodí na úvahu....
Ve velké skleněné hale na velmi respektovaném nádraží byl vcelku klid. Jakoby cestující ani nezajímalo, že začíná jaro. Všichni sledovali ceduli odjezdů, na které se posouvaly informace odpředu dozadu. Obráceně než na jiných nádražích....
Blíží se Vánoce a i když jsou dnes Vánoce rozmíchány do nasládlého komerčního koktejlu, pořád ještě stojí na základech křesťanské tradice. Proto by se hodilo, abych vám zde na blogu dopřál rozhovor s nějakou významnou celebritou církevního života. Už si ani nepamatuji, kdy jsem naposledy nějaké takové interview četl....
Většina lidí si myslí, že Deník je holčičí záležitost. Teenagerky si píší o svém idolu a o tom, že si jich vůbec nevšimne. Jenže opravdu je deník jenom o tomhle? A k čemu vlastně je?...
Poslední večer seděl u starého, umaštěného, cedrového stolu. Smáčel rty v nakyslém, rudém víně, jehož jedinou karafu, kterou kdy vlastnil a kterou si schovával na oslavu narození syna, směnil s bláznem za pecen chleba....Život je legrace. Je to procházka růžovým sadem. - Kdo to říká? Říká to někdo takhle?...Co je život? Je to filozofická otázka a jistě si ji položilo už hodně lidí.Já se dost často zamýšlím nad tím, proč tady jsem, jestli to není omyl. Má můj život tak, jak ho žiji vůbec smysl. Je to pořád stejné.Ráno vstanu, musím opakovaně dělat stejné věci, některé jsou samozřejmostí a dělám je úplně automaticky, do jiných se nutím....
2024 ©